Šumava – Minulý týden mě v úterním vydání Českokrumlovského deníku docela nadzvedl další článek o Šumavě. Nesmyslně je zde porovnávána důležitost mezi stavem rakouských soukromých lesů, „nejcennějším územím” v Národním parku Šumava a kriticky ohroženou populací tetřeva hlušce.

Takže opět problém, zda zasahovat proti kůrovci, či hledat nějaký důvod, proč ne, a možná si zabrnkat na národní strunku (rakouské lesy a česká Šumava). Pokud si vzali oni „rádoby odborníci”, kteří si říkají ornitologové, Hnutí Duha nebo veterináři či geologové jako rukojmí pro nezasahování populaci tetřeva hlušce, měli by si uvědomit, že z hlediska odbornosti zcela propadli.

A víte proč? Protože tetřev žije v živém lese, se zelenými stromy a patřičnou vegetací. V suchém lese mu určitě „pšenka” nepokvete a bude nucen se odstěhovat jinam. Já osobně jsem zvědav, kde bude za chvíli chudák hledat azyl, když ta Šumava by mohla být hodně brzy suchá zcela.

Jedno přísloví říká, že nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem. A když se takový „tvor” spojí ještě s dalším z největších škůdců lesa z říše hmyzu, lidově řečeno kůrovcem,je tragédie na obzoru. Ale tady není již jen na obzoru, tady je bohužel již hluboko, hluboko na našem hřišti. Sice nevěřím, že zdravý rozum zvítězí, ale občas je dobré se ozvat a podpořit správné řešení. Takže, pane řediteli Stráský, já s vaším řešením souhlasím a fandím vám v nelehkém boji.