„To je krása, co? To je barev a tvarů,“ dojímá se entomolog Jiří Hulcr z Floridské univerzity nad vzorky, které sesbíral na Šumavě. Předběžné závěry jeho výzkumu říkají, že je pro celý les nejlepší nechat kůrovcové dřevo na místě, napospas přirozenému rozpadu. Vlastníci lesů přitom na mnoha místech dál sází smrkové plantáže, které jsou ohrožené nejen lýkožroutem smrkovým, ale s postupující klimatickou změnou i novými škůdci a parazity.
Lesní entomolog Jiří Hulcr si na rok odskočil ze Spojených států domů do České republiky prozkoumat, jak se mění lesy po kůrovcové kalamitě. Letos v létě na třiceti šesti místech po celé Šumavě nalíčil Malaiseho pasti na chytání hmyzu, ze kterých posbíral 220 vzorků. „Jsou to takové síťované stany, ale brouci a mouchy je pořádně nevidí. Když do sítě narazí, začnou podle svého algoritmu přirozené lézt nahoru, kde je flaška, kam spadnou, a já si je z ní pak vyndám,“ popisuje vědec.
Celý článek najdete zde
