Když v roce 2007 sfouknul orkán Kyrill na Šumavě asi milion kubíků dřeva, ochránci se přeli s lesníky, co dál. Nakonec na velké části padlý les zůstal ležet a správci národního parku jsou po třinácti letech přesvědčení, že to bylo dobré rozhodnutí. Les se hezky zmlazuje a zvedly se počty vzácných pralesních druhů.
„Většina problému bezzásahovosti je kulturní problém. Lidé nejsou zvyklí na smrt a na mrtvé stromy,“ říká vedoucí odboru ochrany přírody Národního parku Šumava Martin Starý. „Je třeba akceptovat to, že smrt k životu patří, naopak pro plno druhů je klíčová. Když mrtvé dřevo z ekosystémů odvážíme, ochuzujeme ho o hodně velký podíl druhů,“ dodává.
Celý článek najdete zde
