Rozhovor Petra Volfa s architektem Janem Machem (Mjölk) o dřevě a jeho stavebních možnostech, které však brzdí zkostnatělé normy.
Jak jste si osvojil vztah ke dřevu jako důležitému stavebnímu materiálu?
Pro mě byl formativní Martin Rajniš. Přišel jsem k němu na vrcholu jeho dřevěného šílenství, kdy opravdu hrubě experimentoval, a jako mladého studenta mě nadchnul přednáškou v Liberci, kterou měl o své stodole v Maxově, a také jak vyprávěl o tom, že odešel z velkého byznysu, dal si chvilku pauzu, protože potřeboval najít sám sebe, a začal pracovat se dřevem. To mi přišlo zajímavé, a tak jsem mu zavolal, že k němu chci jít dělat, s čímž souhlasil, a zůstal jsem u něj tři roky během školy. Velmi rychle jsem si vydobyl pozici, bavilo mě to, a tak jsem tam začal přivádět další studenty, se kterými jsme stavěli věž Scholzberg, čímž vznikly základy pozdějšího Mjölku. Dřevo jsme začali v naší architektuře uplatňovat díky Martinovi. Samozřejmě, s odhledem na tehdejší dobu byly některé jeho experimenty provedeny nedokonale, ale kdyby je neudělal, tak bychom se z toho nikdo z nás nikdy nemohl poučit, protože kdo nic nedělá, ten nic nepokazí.
Celý článek najdete v dvouměsíčníku Materiály pro stavbu
