„Houbaření“ došlo podle něj až tak daleko, že návštěvníci plení lesy, sbírají všechno, co najdou, vzácné a neznámé houby rozkopou a zničí. Poslední módou je časté volání o rozpoznání hub. „Vrcholem je nošení hromady hub do mykologické poradny, kdy lidi nezajímá, jak se která jmenuje. Požadují jediné – rozdělte je na hromádky, co je jedlé si vezmeme a co není tak vyhoďte,“ zlobí se Polčák.
Neumí se chovat
Houbaři podle něj nemají k lesu vztah. Chodí jich čím dál více, zůstává po nich nepořádek, berou s sebou psy, které nechají volně pobíhat. Aktuálně rostou i houby vzácnější, teplomilné a chráněné. Ty ale většinou zničí.
„To nikdy předtím nebylo. Je to tak poslední dva roky. Místní lidé z dědin se k lesu chovají jinak. Nejhorší je, když se do porostů vrhne banda měšťáků. Co neznají, zničí, jinak berou všechno – i plesnivé a červavé plodnice. Jako by byl hladomor. Stejně je doma vyhodí,“ uzavírá mykolog.
Celý článek najdete zde.
