Před dvaceti lety česká vláda premiéra Petra Pitharta společně s dvaadvaceti šumavskými obcemi schválila vznik Národního parku Šumava. Bohužel tehdejší zástupci obcí se v porevoluční euforii dopustili zásadní chyby. Připustili nejdříve vyhlášení parku jako takového s tím, že jeho právní postavení se upřesní později.

Na tento neprozřetelný krok doplácíme dosud. Když použiji termínu blízkého přírodě, tak nám z parku vyrostl zásluhou špatných sadařů strom s velmi trpkým ovocem.

Správci totiž o tento klenot nepečovali tak, jak měli, a výsledkem jsou nepoživatelné plody kůrovcové kalamity. Přitom tito nepovedení sadaři v podobě bývalých vedení Národního parku, Hnutí Duha a některých dalších rádoby ekologických iniciativ se nás v rozporu s pravdou snaží přesvědčit, že tento strom dává dokonce vynikající ovoce. Ne! To ovoce je pro obyvatele šumavských obcí nepoživatelné.

Před dvaceti lety nám politici při vzniku parku slibovali samé superlativy. Jak tady budou vedle sebe rovnoprávně existovat turistika a ochrana přírody a Šumava bude vzkvétat. Šumava však nevzkvétá, ona usychá. Dospěli jsme do situace, kdy lidé žijící na Šumavě jsou na obtíž a jejich jediným právem je mlčet a souhlasit se sebevětšími nesmysly z dílny samozvaných ochránců přírody.

Nelze se tedy divit, že situace v Národním parku je terčem ostré kritiky všech, kdo mají Šumavu skutečně rádi. Obyvatelé obcí v národním parku ale věří, že se po dvaceti letech jeho existence konečně objevili sadaři, kteří dokážou uzdravit polosuchý a zplanělý strom, aby už konečně začal dávat lepší ovoce. Takové, jímž budou moci být živeni všichni, i když bude mírně natrpklé, a tím i zvláštní chuti.

Nesmíme tuto naději promarnit! Národní park má ještě stále šanci být parkem nejen „národním”, ale i parkem obyvatel Šumavy. Místem, které národu šumavské obce věnovaly!

O autorovi: JIŘÍ HŮLKA, Starosta Horní Plané (nez.) a předseda Svazu obcí NP Šumava