Za masivními požáry amerického středozápadu nestojí ani tak klimatické změny, jako dlouhodobá snaha tu jakýkoliv oheň potírat. V přírodních lokalitách, kde není oheň regulován, přispívají plameny k navýšení biodiverzity, obnově mozaiky původních porostů. Ke zvýšení odolnosti krajiny proti suchu a trochu nečekaně, ke zvýšení půdní vlhkosti a vydatnosti vodních zdrojů.
Požáry po tisíciletí formovaly krajinu na západě USA. Ať už za jejich zažehnutím stály blesky nebo cílená snaha Indiánů, přinášely sem plameny nejen destrukci a žár, ale taky žádoucí akceleraci biogeochemických cyklů a přírodní regeneraci porostů. S příchodem evropských kolonistů začal být oheň v přírodě vnímán silně negativně, a od roku 1905 ohni vyhlásila nově založená americká Lesní správa plamenům boj. První zpochybnění celkové užitečnosti potlačování ohně – kvůli úbytku cenných habitatů a nebezpečného navýšení „paliva“ v krajině bez požárů – se začala ozývat ve 40. a 50. letech minulého století. Trochu nečekaně si na absenci ohně stěžovali jak ekologové z kalifornských univerzit, tak i lesníci.
Celý článek najdete zde
