Od včerejška dělí kůrovec republiku na dvě části. V té mimořádně kritické, od Vysočiny na východ, už se nemá dělat nic jiného než hledat stromy, z nichž brouk ještě nevyletěl, a urychleně je odstraňovat. „Kůrovcové kalamity tu byly i dřív, ale nikdy takového rozsahu," říká v rozhovoru Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa České zemědělské univerzity. Podle něj je to příležitost vrátit lesům jejich původní podobu a tím i zdraví.
* LN Jak jsme se do této situace dostali?
Je to souhrou více faktorů. Prvním je probíhající klimatická změna, kterou ještě před pár lety část lesníků popírala. Lesníci jsou velmi konzervativní, řada z nich na klimatickou změnu nevěřila. Druhým důležitým faktorem je zásadní změna druhové skladby lesů, která proběhla za posledních dvě stě let. Česká republika má největší podíl smrkových hospodářských lesů z celé střední Evropy. Naše původní smíšené či listnaté lesy jsme změnili na jehličnaté s převahou smrku a borovice.
* LN Před dvěma sty lety tu byly lesy smíšené a listnaté, a my jsme to dopracovali na nadpoloviční zastoupení smrku?
Podíl smrku v našich hospodářských lesích je opravdu vysoký. Ale zásadní problém je, že roste v podmínkách, které pro něj nejsou přirozené ani optimální. V čistých porostech se tu historicky vyskytoval převážně na horách, třeba ve vrcholových partiích Šumavského a Krkonošského národního parku. Tam je kůrovec přirozenou součástí dynamiky lesa, tam je doma. Ale v nižších nadmořských výškách smrky nikdy nerostly přirozeně v nesmíšených monokulturách. Když už tam smrk byl, pak mezi jinými dřevinami.
Celý článek najdete v Lidových novinách.
