Odborníci odhadují, že letošní kůrovci zvládnou čtyři generace. Mrtvé lesy teď budou na pár let běžným turistickým zážitkem.
„ Tak to je síla," povzdechla si Světlana Olejáková vcházejíc do nastojato uschlého lesa. Jeden smrk vedle druhého, všechny suché, kůra odpadává a jsou na ní vidět typické kůrovcové chodbičky – požerky. Les, který na první pohled připomínal vrcholové partie Krkonoš či Jizerských hor minulého století, kdy vrcholilo plošné odumírání vlivem kyselosti prostředí způsobené dešti s obsahem síry. Podle stáří stromů šlo o evidentně lidmi vysázenou smrkovou monokulturu, stejnověkou a podle stáří stromů vysázenou ještě v době, kdy Česko a Slovensko tvořily jeden stát. O změně druhové skladby, tedy o nevhodnosti smrkových monokultur se mluví v odborné veřejnosti už desítky let. A výsledek? Mrtvý porost u Žiliny nejevil sebemenší známky obnovení, žádné mladé semenáčky, žádný bujný podrost či zelenající se keřové patro. Zkrátka nic.
Celý článek najdete zde.
